Připomínejme si, co nám jde!

Tento post chci věnovat nám. Za to, že pečujeme. Abychom i v těch náročnějších dnech, kdy nemůžeme, chceme to vzdát, utéct nebo máme pocit, že to vůbec nezvládáme, myslely na to, jak úžasné věci děláme.
Každá minuta, kdy máme miminko na hrudi, se počítá. I kdyby zrovna nic nepilo. Poskytujeme mu pocit bezpečí, lásku a naše teplo.

Naše těla jsou dokonalá. Zvládla v sobě vytvořit a nosit život, přivést miminko na svět, zpátky se zregenerovat a nyní toho malého človíčka sytí.

Pro naše děti jsme celý vesmír. I když zrovna nemáme umyté vlasy, i když už jsme měsíc neotevřely žádnou knížku, i když nemáme zrovna navařeno z domácích surovin…
… i když jsme občas na všechny protivné. V jejich očích je pořád: "Mámo, miluju tě!"

Denně zvládáme fungovat v podmínkách, které jsou náročnější než většina profesí. Protože nás zaměstnávají psychicky i fyzicky. Protože se musíme neustále učit. A nemáme žádné volno po práci.
Neustále posouváme svoje hranice. Možná nám může přijít, že je to pořád stejně náročné, ve skutečnosti se ale pořád přizpůsobujeme něčemu novému a jsme stále odolnější.

Jsme krásné. Jsme silné. Jsme obětavé a milující.

Díky tomu, že naše děti učíme lásce, že přijímáme jejich emoce, že je kojíme, nosíme a reagujeme na jejich potřeby, bude celý tento svět jednou lepší.

Přála bych si, aby se každá máma na chvilku zastavila a těchto pár vět si připomněla.