Co všechno je jinak…

… než jsme poprvé čekaly. A co nám asi na předporodním kurzu neřekli, i když by se to hodilo.

Miminko se nekojí jen na hlad nebo na žízeň. Ale proto, že nás potřebuje. Nechce být samo. Protože prostě k tomu prsu patří. Ve dne, v noci, doma, venku.

Po prvních pár dnech, kdy je docela spavé, možná nebude chtít ani trávit moc času v postýlce. Nebo třeba jen 15 až 20 minut. Ne proto, že už nepotřebuje spát. Ani ne proto, že bychom měly slabé mléko. Ale jednoduše neumí být a spát samo.

Dokonce je možné, že nebude na větvi ani z kočárku. Nebo jen někdy, když trefíme dobrý okamžik. Ale ne, opravdu neplatí, že všechna miminka spí do dvou minut od chvíle, kdy se rozjedeme

Možná nás napadne, že místo mantinelů, dětského povlečení a kontrastních kartiček příště investujeme do něčeho, v čem se dá dítě nosit, do větší zásoby jídel v mrazáku, nosícího oblečení, do šatníku, ve kterém se my ani dítě nebudeme potit, až budeme u sebe přilepení.

Zjistíme, že žádná pravidelnost v prvních týdnech neexistuje. A pokud ano, nejspíš brzy skončí. A je to v pořádku. Co nefunguje dneska, bude možná fungovat zítra. Spánek, kojení, nošení, válení se, přebalování, kojení, probouzení se, uspávání… se prolínají dnem i nocí. A úplně nejjednodušší je s tím prostě plynout, nechat to být.

Jestli jsme si ještě během těhotenství představovaly, jak nastavíme dítěti režim a všechno nám to hezky zorganizujeme, nejspíš to pustíme ve chvíli, kdy se na nás miminko koukne těma svýma hlubokýma očima, ve kterých je jak bezbrannost, tak všechna moudrost světa, bezpodmínečná láska a nevyslovené: "měj mě u sebe".

Zjistíme, co to znamená rozumět beze slov. Být na sebe napojen.
A co to znamená cítit v sobě matku lvici.

I když nám před narozením vlastních dětí přišla možná všechna miminka stejná, už od prvních minut po porodu víme, že to naše je jedinečné. Stejně jako každé další. Má vlastní potřeby, vlastní tempo, vlastní osobnost. A na nic z toho neexistuje univerzální recept ani tabulka, takže bude potřeba každý den, každou chvíli reagovat na to, co se zrovna děje. Právě a jen nám a našemu miminku.