(jenom) proto, že kojíš

… ho bolí bříško
… zvrací
… nespí celou noc
… nemá rád kočárek
… málo jí
… není odložitelný
… je moc drobný / oplácaný
… má podobné hysteráky
… s tebou manipuluje a učí si tě (skákat, jak hvízdne)
… ještě neleze, nechodí, nemluví
… je nadrzlý k dospělým
... jednáš s ním takto v rukavičkách
… má nenormálně lehký spánek
… nemáte s mužem úplně růžový vztah
… nemáš chuť na intimnosti
… ještě nemáte druhé dítě
… nekalíš do rána jako kdysi
… a dítě má ještě plíny
… nechce u nás zůstat přes noc
… ses tak strašně změnila

Kolik z těchto 20 vět jste slyšely?

Některé úplně popírají odborné poznatky a to, jak kojení funguje. Jiné zase popírají základní potřeby dítěte, s nimiž se rodí a které má po narození každé miminko. Potřebu kontaktu, péče. A přirozenou závislost. Individuální vývoj…

Stejně tak je jednodušší svést některé problémy na kojení, než vzít v potaz možnost, že zdroj toho, že něco neklape podle představ, může být i jinde.

Že samotný porod, mateřství a celá každodenní a každonoční dlouhodobá péče o dítě vede k tomu, že se mění naše těla, vztahy a priority. A že spousta toho, co dřív tolik péče nepotřebovalo, ji teď potřebuje.

Totéž slýcháme, pokud se nám něco nezdá u dětí.

Škrnout preventivně kojení působí jako rada, kterou se nic nezkazí. Něco ve stylu "padám únavou, tak teď zkusím pár nocí neponocovat a na týden si odpustit nějaké aktivity, abych to doodpočívala." Jenže kojení není nějaké "nice to have", ale péče, která je pro malé děti nenahraditelná, nejen pokud jde o výživu, ale i o jejich dlouhodobé zdraví a psychický vývoj. Protože jde o vztah, vazbu. Ale to tu všechny snad víme

Pojďme víc hledat skutečné příčiny. A přemýšlet, jak to zlepšit.

Pojďme kojící ženy podporovat, protože kojení je často věc, o kterou stojí, kterou si různě moc vybojovaly… a potřebují úplně jiný typ pomoci. Něco doladit, změnit. Nebo mnohdy jen vyslechnout, ocenit, povzbudit, ujistit, že v tom nejsou samy. A řešit kojení až ve chvíli, kdy se ho samy rozhodnou řešit.